Do třetice všeho dobrého. Tak přesně to platilo v případě našeho výletu na mys Emine nedaleko Slunečného pobřeží. Na nejvýchodnější výběžek bulharského pohoří Stará Planina jsme se snažili dojet již dvakrát. Teprve letos v říjnu se nám to ale opravdu povedlo. Zajímá vás celá story? Tak čtěte dál.
Mys Emine se nachází zhruba v polovině bulharského pobřeží podél Černého moře. Zajímavý je právě tím, že ukončuje pohoří táhnoucí se napříč celou zemí. Mys najdete hned vedle zapadlé vesničky Emine, ve které žije fakt netuším kdo, protože dostat se na tohle místo je sakra složité.
Poprvé jsme se na vrcholek k mysu snažili vyjet v zimě 2021. Bohužel jsme tehdy nebyli na opravdu příšenou cestu připraveni a v půlce jsme to vzdali. Mysleli jsme si, že tak kamenitá cesta nemůže být správná a že jsme se cestou někde ztratili. Kvůli absenci signálu jsme nemohli cestu zkontrolovat a nechtěli jsme pokračovat bůhví kam.
Podruhé jsme vyjeli na jaře 2021 již s vědomím, že jiná příjezdová cesta prostě není (po kontrole map a recenzí) a že to tím autem musíme nějak zvládnout. Bohužel ani tehdy nám nebylo přáno. Několik dní předtím totiž pršelo a cesta byla bahnitá natolik, že auto jiných návštěvníků přímo před námi zapadlo a my ho naším autem nedokázali vyhrabat. Museli jsme se proto vydat do zmíněné polopusté vesnice Emona a hledat někoho s bagrem, kdo nakonec auto vytáhl. Po této zkušenosti jsme se opět otočili a odjeli domů. Nechtěli jsme riskovat, že se nám stane to stejné.
Co vám budu povídat. Po těchto dvou zkušenost nechtěl přítel o výletu na mys Emine už ani slyšet. 😀 Nakonec jsem ho ale začátkem října přesvědčila, a protože bylo celou dobu pěkné počasí, řekli jsme si že do třetice a dost. A tentokrát to vyšlo. Silnice, které se tak nedá ani říkat, je pořád v katastrofálním stavu. V autě, které má nízký podvozek, budete dost drhnout, tak se na to připravte.
My jeli na jedničku dvacítkou a smekám klobouk před mým autem, že to zvládlo bez újmy. Opravdu netuším, jak tam místní každý den jezdí a proč je takový problém tam udělat asfaltku. Zajímavé, že na mys Kaliakra na severu pobřeží mají krásnou příjezdovku a taky mnohem víc turistů. Někdo na radnici v Nesebaru by se možná mohl trochu zamyslet. Nejvíc mě ale pobavilo, když jsem si na internetu přečetla, že by do vesnice měla jezdit veřejná doprava. To bych chtěla vidět ten autobus, co se bude nahoru trmácet. 😀
Tak či tak za ten offroad ty výhledy rozhodně stály. Doporučujeme zaparkovat auto hned někde u vesnice a zbytek si dojít pěšky. Zvládnete to za 15 minutek a ještě u toho potkáte spoustu kraviček a koní. Navíc auto dostane už k vesnici dost zabrat, takže ho tím dalším šílenstvím radši netahejte. 😀
Mys se tyčí ve výšce 60 metrů nad mořskou hladinou a je znám také jako místo častých bouří. Na skalnatém výběžku uvidíte maják a vojenskou zónu, která je nepřístupná. K majáku se proto do bezprostřední blízkosti nedostanete. Nedaleko od něj se ale nachází lavička s krásným foto pointem. Údajně by měli být na místě vidět i zříceniny středověké pevnosti, ale ty jsme buď nepotkali, anebo jsou to takové zříceniny, že si jich člověk ani nevšimne. 😀
Pokud patříte mezi dobrodruhy, co rádi objevují „zapomenutá“ místa, kde není milirda turistů, určitě se na Emine vydejte. Bez auta to ale nepůjde, takže buď si ho půjčte, anebo přijeďte s vlastním. Z Obzoru, Sveti Vlasu nebo Slunečného pobřeží jste tam do hodinky, z Pomorie nebo Burgasu pak o něco málo později.
